Jděte s tím sprejerstvím do háje - listopad 2009
Jako malý kluk jsem často chodil do Velkého, protože to tam vypadalo tak tajemně. Vedla tam pěkná vyježděná polní cesta a všude klid a ticho. Bylo tam všechno tak nějak narostlé od přírody, nic uměle vysazené, všechno obrostlé mechem, nikdo tam nic nekácel a byl to tak trochu zapomenutý kout mezi Lazskem a Ostrovem. Středem tohoto místa je krásný kamenný most pro přejezd vlaků. Vždycky jsem si ho prohlížel a díval se, jestli udrží tu tíhu nákladních vlaků. Dříve byla železnice mnohem více využívána a nákladní vlaky jezdily mnohem delší. Jako kluci jsme se bavili tím, že jsme počítali vagony, který nákladní vlak je delší. Kolikrát to bylo přes 40 vagonů. Ve vrcholu oblouku na stropu mostu se zespoda tvořily krápníky. Prohlíželi jsme si je, protože ve škole nám vždy říkali, že krápníky jsou vzácné a že rostou mnoho let. Na levém kraji mostu od Lazska tekl potok a my jsme jako kluci opatrně chodili po úzké kamenné římse paty mostu a sledovali, jestli v potoce plavou nějaké rybičky nebo raci.
Vždycky se mi líbila ta přesná klenba z pracně otesaných kamenů, které do sebe krásně zapadaly, určitě se to tenkrát všechno dělalo z velké časti ručně a dalo to hodně práce.
Když jsem po dlouhé době šel tímto místem a viděl ten hnus, který nějaký ubohý blbec nastříkal sprejem na kameny oblouk, asi jsem zaklel a poslal toho, kdo to udělal do háje a možná ještě někam jinam. Co mají v hlavě tito ubozí lidé, kteří musí na všem nechat stopu, že tady byli oni a že se tam podepsali tak, že to nikdo nepřehlédne?
Doufám, že tento způsob vyjadřování svého umění a dovednosti je přechodný a že si mladí kluci najdou jiný způsob rozumnější zábavy. Ten, kdo tomuto místu takto ublížil, sem určitě nechodil počítat vagony a nepozoroval, o kolik za rok narostly malé krápníčky na stropu mostu.
